Černá barva

Černá je nejtmavší barva, vlastně bychom ji za barvu ani neměli pokládat. Ten, kdo jí dává přednost odmítá vlastně svůj osud. Černá je barvou protestu, vzdoru a smutku. Volba této barvy značí závažný vnitřní konflikt.

Černá je barvou tmy, symbolem smutku, zániku a smrti. Černé šaty, černé vlajky, černé lodní plachty znamenají vždy něčí smrt.

Jestliže bílá znamená v některých kulturách konec spojený se začátkem něčeho nového, symbolizuje zde černá pouhý zánik, pád do nicoty, ze které není návratu.

Obecně je to barva neštěstí, smutku, temného tajemství, tabu a magie, ale i zla. Věřilo se, že černá kočka přes cestu přinese smůlu, také spatřit černého havrana bylo zlé znamení, černé slepice sloužily kouzelníkům.

Černá patřila Satanovi, knížeti temnot, často ztělesňovanému právě černou kočkou nebo černým kozlem. Satanovi sluhové sloužili černou mši, černá byla barvou hříchu, špatným myšlenkám dodnes říkáme černé. Černá je také barvou moci a chladného násilí. Oblékali se do ní španělští králové a inkvizitoři, černé byly vlajky pirátů i košile fašistů.

Ve středověku ovšem platila černá i za barvu pokory, skromnosti a odříkání se světských radostí: proto byla zvolena pro roucha kleriků a mnichů. I černá má totiž svou dobrou tvář. Ve východních zemích je zase barvou plodnosti. Černé jsou mraky plné deště, který přináší životodárnou vláhu, černá je barva úrodné země. Černá tma je místem klíčení, vznikání. Proto mívají velké bohyně plodnosti - řecká Déméter, Kybela, Isis, Diana z Efesu i indická Kálí, černou tvář.